Lednový workshop suchého plstění – srdce na dlani

První letošní workshop byl opravdu hukot. A to doslova. Celou noc jsem z toho nemohla spát a ještě teď mi z něj bzučí v hlavě.

 Hned ze startu roku se odehrál zatím nejnáročnější workshop, který jsem zatím vedla, a to hned z několika důvodů. Jednak z věkového rozptylu účastníků, druhak z různého stupně zkušeností s plstěním. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo vlastně všechno přijde, protože přísliby účasti byly trochu neurčité. Počítala jsem najisto s jednou pravidelnou účastnicí a trochu se těšila, že si budeme v poklidu samy tvořit i za cenu nižšího výdělku, ale den před workshopem se přihlásila Vlasta z Vlnírny. To se přiznám, že ve mně trochu hrklo. Vlasta je totiž dlouholetou, všestrannou zpracovatelkou vlny, přede, plete, háčkuje, plstí, a to už dlouhá léta, a bum – chtěla by přijet! Měla jsem trochu dilema, jak se k tomu postavit, ale nakonec jakékoliv úvahy nad tím co a jak vzaly rychle za své, prostě na ně nebyl čas ani mentální kapacita. Jednou se ke mně prostě přihlásila na kurz, takže jsem k ní přistupovala jako ke každému jinému účastníkovi kurzu – co chtěla ukázat, to jsem jí ukázala a vysvětlila, aby i pro ni kurz byl přínosem.

S tvorbou základního tvaru neměla jako pokročilá tvůrkyně žádný problém, takže jsme se po hodině mohly vrhnout na detaily. Vlasta se chtěla naučit techniku malby vlnou, takže jsem jí vysvětlila princip vrstvení jednotlivých odstínů, a hlavně udělat si čmeláčka. Kdo sledujete mou tvorbu, tak si asi všiml, že čmeláčci jsou moje malá slabůstka. Vloni jste je mohli vidět na velikonočních vajíčcích, peněžence, obrazech v rámečku i na plstěných srdíčkách. Na čmeláčkovi jsem tedy Vlastu seznámila s technikou vytváření realistické srsti z ovčí vlny, kterou při plstění čmeláků využívám.

Druhá, pravidelná účastnice mých kurzů, se vyznačuje tím, že si ráda dělá věci po svém – což se mi hrozně líbí a je to pro mě dost inspirující. Cokoliv na našich kurzech vytváříme, to nikdy nezkopíruje bezezbytku, ale vymyslí si svůj naprosto originální výrobek. Namísto jednoho většího srdce se proto rozhodla vyrobit dvě menší, která sice ozdobila také motivem krajinky s květinami, ale zvolila trochu jiný postup mísení barev, než já a Vlasta, ovšem s jemným pastelovým, snovým výsledkem, který mě dost okouzlil. I ona si pak vyzkoušela jednoduchý a efektivní postup zdobení drobnými květinkami.

Tyto dvě dospělé účastnice si nestihly dokončit celý projekt na místě, protože některé věci prostě nelze uspěchat, takže jsem zvědavá, jak jejich srdíčka budou vypadat po dokončení – doufám, že mi pošlou pak fotku!

No, z dosavadního vyprávění by se mohlo zdát, že to včera celé pohodička plná soustředěné práce, ale zároveň se mého workshopu účastnila i tři osmiletá děvčata, která nikdy plstění nezkoušela, takže moje pozornost musela být rozdělená mezi pokročilejší účastnice a sdílení postupů s nimi, a práci na jednodušších projektech ze srdíček ve formičkách u menších holek – začátečnic. Musím však říct, že holčičky byly moc šikovné – každá si vyrobila tři srdíčka různých velikostí a barev dle vlastního výběru, ozdobila si je kytičkami a pak se jimi navzájem podarovávaly. Celou dobu se také podporovaly výkřiky: „Jé, to je krásný“, „To je tak nádherný!“ a „To nevadí, že jsem se píchla, chyby jsou důležité, abych se to naučila!“, což vytvářelo neustálý šum v pozadí.

Veskrze tedy včerejšek hodnotím přínosně, pro mé lektorské dovednosti, a snad i pro účastnice,  a jsem moc zvědavá, co mi workshop příští měsíc přichystá. Pokud byste chtěli příště taky přijít, sledujte podrobnosti zde.

Pokud sami tvoříte z vlny a vedete vlastní kurzy, zajímalo by mě, jak to máte vy. Vedete také takto smíšení workshopy a jak to zvládáte? A pokud se jich účastní jiní tvůrci, máte srdce na dlani, jako já, nebo si některé tipy a triky necháváte pro sebe? Budu moc ráda, když se mnou budete sdílet své zkušenosti ;)