Můj první zákazník a vlněná svatba – vydrželi jsme sedm let (a já na Fleru 7 měsíců - zatím!)

Personalizované plstěné srdce z ovčí vlny k vlněné svatbě

Kdo je milovníkem rukodělných výrobků, nebo si přivydělává tvorbou, tomu jistě není cizí česká platforma Fler. Jsem na Fleru a ve světě drobného podnikání teprve nováček, zaregistrovala jsem se tento leden, takže zatím ještě stále především zkoumám terén a hledám komunikační kanály, které mne propojí s těmi, kdo jedou na stejné vlně. Ráda bych se vám však pochlubila dvěma dílčími úspěchy, které vypadají sice nicotně, ale já mám pocit, jako bych pomalu vystoupala na oběžnou dráhu. Prvním úspěchem je ulovení mého prvního zákazníka na této platformě. Ti, kdo se zde pyšní prodeji v řádech vyšších stovek a tisíců, by se nad tím možná ani nepozastavili, ale ti, kdo začínají, podobně jako já, jsou možná také stejně rozčarovaní, jako já - přestože jsou jejich výrobky krásné a ceny nejsou přemrštěné, svoje zákazníky také teprve hledají. Možná je to sezónou, možná je to přetlakem rukodělných tvůrců a nedostatkem peněz na zbytné věci, nebo je prostě jen těžké prosadit se mezi tolika skvělými řemeslníky, tvůrci a kutily, kteří zde prezentují mnohdy dechberoucí nádhery.

Takže, zkrátka a dobře, long story short, ze své první zákaznice jsem měla neskonalou radost a už už jsem chtěla otevírat šampaňské (kdyby ve spíži nějaké bylo), jelikož jsem už ani nedoufala v její existenci. A nejenom, že tato zákaznice existuje - byla neskutečně milá a komunikace s ní byla na výbornou – ještě ke všemu si ode mne objednala něco, co jsem ani netušila, že jde. Ne, nemyslete si, že ode mne chtěla vytvořit dekoraci jakou svět neviděl (ačkoliv takových mám plný šuplík). Přála si vytvořit personalizované plstěné srdce z ovčí vlny k vlněné svatbě, tedy sedmému výročí od svatby, pro svého manžela. Vám, romanticky založeným duším možná něco takového není cizí, a z fleku byste zvládly vyjmenovat názvy všech výročí svateb od prvního až do devadesátého (ano, je jich tolik, děsivé…). Já však o existenci vlněné svatby neměla až donedávna ani tušení a proto jsem skoro zamáčkla slzu dojetí, když mi zákaznice sdělila toto své přání. Já osobně jsem se letos dostala na desítku, a musím říct, že vlastně docela chápu, proč vznikla tradice oslavovat každý přežitý (v horším případě) či prožitý (v lepším případě) rok manželství. Ono kolikrát člověku v tom dlouhodobém vztahu připadá, že by se měl považovat za úspěch a za důvod k oslavě každý zvládnutý den, ale i roční oslava a uznání statečnosti od druhé polovičky, včetně nějakého drobného úplatku, abychom to zvládli dalších 365 dní, to nemusí být koneckonců k zahození.

Za svou neznalost na poli oslav doby společného soužití se samozřejmě hluboce kaju, a protože jsem ze své podstaty duše zvídavá, a rovněž tak trochu staromilec, rozhodla jsem se, že se trochu víc pověnuji tomu, kde se tradice oslav svatebních výročí vlastně vzala. Pokud vás to zajímá také, tak směle čtěte dál!

Dle zdrojů dostupných v Národní knihovně se výročí svatby v nějakém rozsahu oslavovalo již u Byzanticů (tzn, zhruba od konce 4. století našeho letopočtu), přičemž v době kolem 15. století se pak prokazatelně slavila svatba stříbrná (25 let) a zlatá (50 let). A já se ptám – není to málo? Mno, je vcelku dojemné, že tehdejší ženy se po 25 a 50 letech mohly těšit na stříbrný a zlatý věnec, ale upřímně by mne zajímalo, vzhledem k průměrnému věku dožití v této době, kolik šťastných žen se mohlo na něco tak velkolepého těšit. Lidstvu trvalo dlouhých 400 let, než si uvědomilo, že bychom si zasloužili alespoň malou oslavičku a nějaké to ocenění za každý zvládnutý rok manželského martyria. Zhruba od devatenáctého století, v anglofonním prostředí pak od viktoriánské éry. Jednotlivé roky výročí jsou již kompletně uvedeny, v českém prostředí, například v tomto novinovém článku z roku 1916:

Zajímavé je, že od okamžiku svatby do patnáctého výročí se výročí oslavuje každý rok. To mi připadá sympatické, protože zatím dost dobře rozumím tomu, proč bychom se měli odměňovat po každém roce manželství, a pravidelně se vzájemně podporovat v tom, abychom to ještě chvilku vydrželi. Vzbuzuje to ve mně zároveň určité naděje, že už zbývá vydržet jen pět let (v mém případě), a pak už to přestanu řešit a bude to v pohodě. Od patnáctého výročí se dále slaví pouze po pěti letech (možná potom plyne čas taky nějakým záhadným způsobem rychleji? Nevím…), ale zas na druhou stranu názvy jednotlivých výročí jsou čím dál tím honosnější a hodnota dárků, které se k tomuto výkonu vážou, také utěšeně narůstá. Zatímco v začátcích manželství se drahé polovičky každoročně obdarovávají třeba romantickou origami labutí, utěrkou, květinou či granátovým jablkem, dřevěným prkénkem, či homolí cukru, po uplynutí zkušební lhůty patnácti let už se můžete těšit na křišťálový lustr, porcelánový servis, stříbrný šperk, drahé kamení a perly. To, co každé výročí dostanete, by mělo údajně váš manželský vztah posílit a předat mu vlastnosti daného materiálu, který toto výročí označuje. V počátečních rocích proto oceníte především praktické předměty z poctivých materiálů, které vám dodají sílu, odolnost a přizpůsobivost, a pakliže vydržíte dostatečně dlouho, máte už plnou spíž a všechny ty železné, dřevěné, keramické, ocelové a jiné praktické serepetičky v domácnosti ošéfované, můžete se těšit i na trochu toho luxusu a zbytečností.

Já si však na druhou stranu říkám – a proč si vlastně nedopřát nějakou tu zbytečnost už teď? Proč bychom měli čekat na něco výjimečného 15 let? Kupříkladu na začátku zmiňované vlněná svatba mé první Fler zákaznice. Přijde mi krásné, že nejenže si po sedmi letech pamatuje výročí své svatby, ale že ji i vůbec napadne svému manželovi něco dát (kolik z nás má po takové době pocit, že si jejich manžel něco takového zaslouží?), ale hlavně! že mu nekoupila pár nových vlněných ponožek či svetr, ale rozhodla se mu věnovat něco malého pro radost, co jim bude připomínat jejich osobní pouto. Není to sice křišťálový lustr, ani zlatý prsten s drahokamy, ale je to něco, co je jen jejich,

Možná by si někdo řekl, že je to kýč, ale na druhou stranu – proč si nevnést do mnohdy šedivých dní každodennosti trochu hřejivosti barev a vlny?